Rozhovor s Mgr. Hankou Truncovou, lektorkou němčiny, o její účasti na mezinárodním školení

29. května 2016

Přečtěte si poutavý rozhovor s Hankou Truncovou, která se s námi podělila o zážitky z mezinárodního školení v Hamburgu.

V lednu jsi se za Zebru z grantu Erasmus+ zúčastnila mezinárodního školení v Hamburgu, které bylo zaměřené na moderní metody ve výuce němčiny. Co pro Tebe bylo největším přínosem?

Nejprve bych chtěla poděkovat, že jsem dostala příležitost se tohoto školení zúčastnit. Celý týden byl pro mě velkým dobrodružstvím. Hlavně co se týče cestování letadlem, poznávání města a lidí spojených právě s tímto seminářem. Přínosem pro mě byly veškeré aktivity rozvíjející komunikaci v jazyce. Některé byly nové, jiné jsem sice znala, ale lektorka nám ukázala, jak by šly obměnit. Vše bylo podloženo teorií.

Jak bys porovnala naši metodiku výuky jazyků s metodikou prezentovanou na školení? Drží naše metodika krok s moderními trendy?

Musím se přiznat, že jsem od německé metodiky očekávala malinko více. Lektoři nám totiž s nadšením „servírovali“ metody, které již dávno běžně do výuky v Zebře zařazujeme. Ze začátku školení jsem byla i zklamaná. Vzpomněla jsem si přitom na našeho metodika, Pavla Breberu, a jeho prezentace. To by asi v Německu na jeho tipy do výuky koukali. Takže s radostí prohlašuji, že naše zebří metodika s moderními trendy rozhodně krok drží, v ledasčem jsme i o krok dopředu.

Co Tě během školení nejvíc překvapilo?

Překvapilo mě hned několik věcí:

  • lektoři prohlásili naši skupinku za nejvíce zvědavou a stále diskutující. Po každé metodě/aktivitě jsme totiž měli spoustu otázek, např. zda by se to nedalo udělat i jinak, jaké mají zkušenosti s danou aktivitou, co na ni studenti, čeho se vyvarovat, v jakých jazykových úrovních je aktivita vhodná, pro které naopak vhodná není a proč…. Zkrátka lektoři byli překvapení z velkého množství našich otázek a nás naopak překvapilo, že se diví. Přišlo nám zcela normální se ptát. Vždyť jsme tam byli od toho J
  • velká vstřícnost až kamarádství ze strany lektorů, zaměstnanců a studentů jazykovky, kde školení probíhalo.
  • obrovská spotřeba/plýtvání papíru. Lektorka vše několikrát kopírovala s tím, že co se nevyužije, hned hází do koše. Prý nemá doma místo na to, aby vše laminovala nebo si dělala šanony a použila jindy.
  •  i když SERR (společný evropský referenční rámec pro určení jazykových úrovní) by měl být pro všechny stejný, rozhodně jsme neměly pocit (já a moje kolegyně ze semináře), že „naši“ studenti např. z úrovně B1 jsou na stejné úrovni jako „jejich“ studenti. „Naši“ jsou z jazykového hlediska na tom daleko lépe, hlavně co se týče mluvení.

Podělíš se s námi o nějaký zážitek?

Na konci semináře jsme byli požádáni, zda bychom na sobě neotestovali program pro výuku jazyků, který je stále ve stádiu vývoje, pro slabozraké nebo zcela nevidomé studenty. Cílem programu je, aby se tito handicapovaní studenti naučili jako samouci pomocí tabletu cizímu jazyku. Jednotlivé aktivity jsme poté připomínkovali a navrhovali jejich vylepšení. Pro mne, jako němčináře, to byl velký zážitek, neboť testování probíhalo v angličtině, diskuze poté v němčině. Takový intenzivní dvojjazyčný kurz pro pokročilé.

Ovšem nej zážitkem bylo pro mě cestování letadlem. Já jsem letěla poprvé po 15 letech s úzkostným pocitem, co vše by se mohlo stát. Let do Hamburku provázely silné turbulence, stewardovi se udělalo špatně (musel si rozvázat kravatu a zhluboka vše rozdýchávat) a pilot se při přistání omlouval za zpoždění s tím, že tohle už dlouho nezažil. No řekněte sami, neletěli byste znovu?